Píšete vlastní knihu?
Rozhodla jsem se zaměřit více na psaní jako takové. Myslím, že je mezi námi spousta začínajících nebo budoucích autorů, kteří mají mnoho otázek, tápou anebo prahnou po inspiraci. Tak mě napadlo, podělit se s vámi o pár soust z mého tvůrčího světa, kdoví, třeba to někomu pomůže 😊 A ještě líp: napište mi do komentů, jestli se článek dotkl právě vás, jsem napnutá, kolik potencionálních spisovatelů mezi námi je 😊
V první řadě bych chtěla říct, že napsání knihy je běh na dlouhou trať. Takže pokud nepatříte mezi lidi s notnou dávnou trpělivosti, vytrvalosti a sebekázně, raději zkuste něco jiného. Psaní příběhu je úžasná věc, je to obrovské dobrodružství, ale zároveň se může proměnit ve velkou otravu a frustraci. Přijdou totiž dny (a bude jich hodně), kdy nenapíšete ani čárku a bude vás to děsně žrát. Aspoň mě to žere. Vždycky mám depresi, i po těch letech, mě to pokaždé užírá. Ocitnete se na křižovatce, kdy nebudete vědět, kterým směrem se dát, bíle zářící stránky Wordu vás budou strašit ve snech a mnohokrát budete škrtat a možná i přepisovat celou knihu, klidně i 80 stran. Nebo víc. Pokud to všechno ale podstoupíte a vydržíte a ustojíte, máte vyhráno. Zřejmě z vás bude spisovatel.
Pokud vás totiž příběh pohltí, už vás nepustí. I přes všechny strasti ho budete mít pořád v hlavě a bude vás nutit pokračovat. Postavy budou volat vaše jméno, budou chtít dál žít a dýchat a mnohdy si budou dělat, co se jim zachce. Občas je dobré nechat je převzít vedení, ale občas je i dobré zasáhnout a vzít kormidlo zpět do svých rukou. Osobně si myslím, že když postavy ožijí a vy máte pocit, že přímo vystupují z příběhu, až vás z toho brní celé tělo a v žaludku máte vzrušující pocit, pak jste na správné cestě a je to úplně ten nejlepší pocit. Postavy se stávají realistickými a uvěřitelnými, příběh má spád a všechno dává smysl… musíte to cítit. Často se mi stává, že to necítím. Ubírám se nějakým směrem, protože to mám prostě naplánované, ale necítím nic. Tehdy je dobré se zastavit a zamyslet se, zda by příběh nechtěl oživit, zamířit novou cestou, zapracovat víc na postavách…
Můj názor i metoda je taková, že pokud psaní zrovna nefunguje, nemůžu se do příběhu ponořit nebo zkrátka nemám nápady, je lepší nepsat. Někdy to trvá pár dní, někdy měsíc. A snažit se tím neužírat. Zřejmě se v tomto rozcházím s názory mnoha autorů, protože u většiny se dočtete, že i když máte blok, je dobré napsat aspoň větu každý den. Že postupně, časem se rozepíšete. U někoho to může fungovat. U mě ne. Já se potřebuji na příběh znovu naladit. Rezonovat s ním. A pokud mi to zkrátka nejde, radši nepíšu. Stejně pak nejsem s tím, co vyplodím spokojená, protože je to napsané z donucení. Hlava taky občas potřebuje pauzu a soustředit se na něco úplně jiného. Mně pomáhá zahradničení – miluju práci na zahradě! A co pomáhá vám? 😊
Věřím, že svůj příběh napíšete i dokončíte. Přivedete ho na svět. Pokud máte chuť, podělte se s námi v komentářích, o čem zrovna píšete. Nebo jestli se teprve chystáte, uvažujete o tom, sbíráte odvahu… A napište mi, o čem byste si chtěli ohledně psaní a tvorbě knihy přečíst jako první. O postavách? O tvorbě zápletky? O procesu vydávání? O inspiraci?
Základním schématům tvorby knihy se věnuji ve svém ebooku 4 KROKY JAK NAPSAT KNIHU, na který můžete mrknout TADY, ale v těchto článcích se budeme zaobírat těmito tématy zase z jiného úhlu.
Už jste četli ebook 4 KROKY JAK NAPSAT KNIHU?
