První ukázka z chystané knihy Spojení duší

Má nová kniha je hotová. Koncem listopadu padla poslední tečka a s manželem jsme vyrazili slavit :) Navíc mám hotovou i korekturu a teď ještě čekám na připomínky od mé kamarádky redaktorky Martinky a hurá do nakladatelství. Držte mi palce, ať se knížka líbí a vyjde! Kdyby všechno šlo hladce, třeba by to mohlo být už letos na podzim...

Tak na mě myslete :D

Anotaci ještě hotovou nemám, pracuji teď na mapě a také jsem nakreslila první ilustraci. Brzy ji zveřejním tady na blogu :)

Jak jsem psala už dříve, Spojení duší se odehrává ve stejném světě jako Dcera hvězd. Můžete se tedy těšit na spoustu odkazů, ačkoli spolu příběh nesouvisí. Navíc se objeví i jedni z hlavním hrdinů z Dcery hvězd a to jsou groni!

A protože vás mám ráda, mám pro vás ještě jedno překvapení :D Druhý díl Dcery hvězd mám rozpracovaný, ale protože začátek už je hotový, možná zveřejním i ukázku z druhého dílu :D Co říkáte?

Jinak Spojení duší nese podnázev prvního dílu ZNAMENÍ DRAKA.

Jak se vám líbí? Je dost možné, že nakladatel ho stejně nakonec změní, ale... třeba ne :D

Takže se postupně můžete těšit na anotaci, další ukázku ze Spojení duší a také úplně první ukázku z druhého dílu Dcery hvězd! No a dál na další novinky a střípky týkající se příběhu...

Budu moc ráda za komentáře k ukázce, vždycky mě motivujete dál tvořit :)

Spojení duší - Znamení draka

Klečela v rozpáleném písku s ohnutými zády a s rukama přivázanýma ke kůlu. Na spálené kůži ji svědila zaschlá krev. Brečet dávno přestala. Dlouhé hodiny se soustředila na představu, že je někde jinde. Že spalující písek pod jejími koleny je ve skutečnosti chladivý písek na břehu jezera, že jí v uších šumí vítr a nad hlavou se ohýbají větve dubů. Představovala si, že cítí svěžest a vodu… vodu, která jí smáčí rozpraskané rty. Ledovou vodu na jazyku a pak v hrdle, jak se vlévá do celého těla a oživuje ho. Avšak bolest a utrpení ji opakovaně vracely do reality. Od nohou jí vystřelovaly křeče a přestávala cítit ruce. Rozdrásaná záda pálila a Diara se za celý den dvakrát přistihla, že ztratila vědomí. V krku ji drásala žízeň. Horko ji spalovalo. Představa jezera se čím dál víc vzdalovala.

Zpráskali ji časně zrána. Hned potom, co ji načapali při útěku. Měla tušit, že je to marný pokus a zřejmě to celou dobu i věděla, ale musela to zkusit. V koutku duše doufala, že by přitom mohla umřít. Bránila se, zápasila s kněžkami a sestru Oradet dokonce několikrát udeřila. Přesto ji nechali žít. Dovlekli ji k hříšnému kůlu, svlékli a uvázali a pak mrskali, dokud neomdlela. Nechali ji na slunci celý den. Teď se konečně blížil večer, obě slunce klesala k okraji střechy sídla a Diara se modlila za stín.

Právě v tu chvíli se objevili. Čekala to, ale stejně ji polil studený pot. Kdyby se netřásla vyčerpáním, rozklepala by se. Blížil se k ní zástup dívek. Všechny měly stejné pytlové šaty a vlasy stažené širokou šedou stuhou spletené do copu. Vpředu kráčely kněžky. Oblečeny byly v tmavě šedých róbách s vysokým nákrčníkem a na hlavách měly ty příšerné bílé čepce. V rukou držely obušky a vrbové proutky. Společně s dívkami kolem Diary vytvořily kruh. Několik děvčat plakalo.

Vystoupila sestra Oradet a vytáhla ze zástupu jednu z dívek. Jiná plavovláska začala řičet a natahovat po dívce ruce. Sestra Oradet ji tvrdě udeřila do tváře, až dívka spadla na zem. Schoulila se a plakala.

„Vstaň!“ vyštěkla další kněžka a plavovláska poslechla. Dívka, kterou sestra Oradet vybrala z davu, jí byla neskutečně podobná. Vlastně vypadaly skoro stejně. Byly totiž dvojčata. Chaila a Falis. Chaila stála vedle sestry Oradet se strnulou tváří a zarudlýma očima. Civěla do země.

Přistoupily k Diaře dvě kněžky. Odvázaly jí paže a obtloustlýma rukama ji čaply v podpaží a zvedly ze země. Okamžitě se jí podlomila kolena. Neměla sílu, ale vůle k životu jí kupodivu zůstala. Věděla, že musí potlačit veškeré vyčerpání, jestliže se rozhodla přežít. Podívala se na kněžky a v útrobách se jí rozlila nenávist. Měly ji zabít, když měly příležitost. Teď už je pozdě. Pro ně všechny. Diara se rozhodla, že přežije. A každé z nich podřízne krk a bude se dívat, jak pomalu umírají. I kdyby jí cesta k pomstě měla trvat věčnost.

Sestra Oradet jí hodila pytlové šaty. „Ohavná nestydo.“

Diara si je pomalu přetáhla přes hlavu. Potom se zadívala na Chailu. Ta zvedla oči a jejich pohledy se střetly.

Byla to stejně nevinná a týraná dívka jako Diara. Přesto s ní Diara neměla soucit. Jediné, co při pohledu na ni cítila, byla další nenávist a touha po odvetě. Chaila a Falis jí dělaly ze života peklo celá léta. Jako by nestačilo, co si na tomhle místě musely každá zažívat, tyhle dvě chtěly, aby na tom byl někdo jiný hůř než ony.

Sestra Oradet podala Diaře nůž. Obtočila prsty kolem studené rukojeti a zvedla k Oradet oči. Představila si, jak jí nůž vráží do krku. Jak jí horká krev té hnusné kněžky stříká přímo do obličeje. Představila si ten pocit, tu slast.

Oradet musela něco vycítit z jejího pohledu, protože výhružně přimhouřila oči a plácla se obuškem do dlaně. Byla robustní, macatá, na otylý krk se jí lepily dvě brady a široká ústa připomínala ropuchu. Měla ropuší obličej. Stačilo jen otevřít pusu a dlouhým slizkým jazykem čapnout mouchu.

Chaila dostala stejný nůž. Diara si všimla, jak se jí klepou ruce. Byla vyděšená, přesto odpočatá a plná sil. Diara se sotva držela na nohou. I tak si ale byla jistá svým vítězstvím. Nehodlala totiž umřít rukou téhle mrchy. Věděla, že dnes poteče Chailina krev a Falis na se na to bude muset dívat.

Pokud vás zajímá příběh temné fantasy Dcera hvězd, na kterou chystaná kniha Spojení duší odkazuje, můžete si ji objednat přímo u mě - ZDE ;-)