Prolog

Zmínila jsem se o tom na mé FB stránce a teď je to tady :) O mé chystané knize Dcera hvězd už určitě víte, a protože mě příběh moc baví, napadlo mě napsat k němu i povídku. Povídku, která bude předcházet samotné knížce. A tak jsem na ní začala pracovat :)

Jmenuje se Ztracená a děj se odehrává o několik let dříve před samotnou knihou. Máte tak možnost poznat darkílu Arinalu zblízka pár let poté, co zanikli bohové a ona se stala jako jejich válečnice kořistí gronů.

A anotace?

Dcery hvězd se staly po Ztracené válce bohů štvanou zvěří. Kdysi velké válečnice bohů padly rukou krutých gronů, a Arinala zůstala sama. Musí přežít ve zbídačeném světě smrti a pekelných stvůr, odsouzená stát se někým, kým nikdy být nechtěla. Dokáže však skrýt instinkty vražedkyně? A co když se stane součástí plánu čehosi, co mělo zůstat mrtvé?

Povídku můžete najít také na Wattpadu.

No a teď už prolog :)

---

Krev

chladná v těle válečnice

krev prolévá její meč

krev

chladná v těle večernice

strach varuje tě, není to lež.

Saraneth zemřela. Merod jí vyrval srdce z hrudi a s bojovým pokřikem ho ukazoval svým mužům jako odpornou, krvácející trofej. Trofej, která ještě před vteřinou bila v těle Arinaliny sestry. Poháněla krev jejími tepnami, dávala jí život. Teď z ní nezbylo nic. Pouze hvězdný prach vznášející se k nočnímu nebi.

Ten jásavý řev Arinale drásal uši. Bubnoval jí v hlavě v kruté, bolestivé ozvěně. Vracelo se jí to znovu a znovu. Saraneth klečící u Merodových nohou. Obří prsty prorážející její hrudní kost. Praskot, prýštící krev, poslední vzdech unikající z jejích úst. Záplava groních těl obklopujících v kruhu svého pána jásající se zbraněmi nad hlavou. Mohutné postavy dvakrát robustnější a větší než dospělý člověk. Svaly schopné uzvednout obří balvan. Kůže podobající se mramoru nejen barvou, ale i svou odolností. Šklebící se stvůrné grimasy, tesáky zářící ve zlomyslných úsměvech a černé rohy stáčející se až k ramenům.

Na první pohled připomínali ďábla ve zbroji a se šavlí v ruce. Nebyli to však démoni. Byli národem stejně starým jako člověk. Národem zotročeným lidskou vůlí, ukutým nenávistí a krví, který povstal, aby obrátil karty. Aby se lidské plémě poklonilo svým otrokům a lidská rasa navždy padla.

Saraneth byla poslední. Poslední z Arinaliných sester. Ze stovky darkíl přežila jediná. Ztracená válka bohů si vyžádala mnohé životy. Dcery hvězd bojovaly celou svou duší, ale nestvůr povolaných temnými bohy neustále přibývalo.

Arinala semknula rty a opřela si hlavu o tvrdý kámen skály. Fičel vichr a ona přestávala cítit nohy a ruce. Pohlcovala ji minulost. Splývala s realitou a krutě ji trýznila. Najednou nevěděla, co je skutečné. Krčila se pod převisem skály, objímala vlastní tělo a třásla se v zimnici. Světlo hvězd k ní skrze koruny stromů neproniklo. Tolik po něm toužila, ale neměla sílu udělat už jediný krok.

Nikdy neutíkala. Nikdy nebyla nucena bojovat o holý život. Vždycky bojovala za ostatní. Za svou bohyni, za za velké krále lidí.

Válka všechno změnila. Najednou se stala štvanou zvěří. Merod, jeden z Pánů gronů, byl lovem darkíl posedlý. Chtěl je všechny umučit vlastníma rukama. Vedl tak nevyřčený souboj se Zabem, Pánem Černých lesů, který po Dcerách hvězd také pátral. Šlo o nevyřčený souboj, kdo jich zabije víc.

Byl to ale právě Merod, kdo ji zahnal na pokraj sil. Prchala lesem, zraněná, a větve se po ní natahovaly jako kosti mrtvých. Merod a jeho stopařský pes jí byli v patách. Ten pes byla odporná stvůra. Zvíře zkřížené s pekelnou bestií démonů yrloků. Našel by ji a roztrhal, ať by se schovala kdekoli. Jednou z možností bylo vrhnout se z útesu. Proud řeky ji strhl, po její smrti však netoužil. Dostala se ke břehu a pak doklopýtala do prvního úkrytu, který se jí naskytl, a snažila se přežít.

Zimnice a ztráta krve si s její myslí zlomyslně pohrávaly. Cítila, že začíná ztrácet vědomí a obrazy z minulosti nad ní přebírají kontrolu. Chtěly, aby se jim poddala. Několik let starým vzpomínkám, které byly stále živé. Byla to Saraneth, kdo ji tehdy po Válce našel. Vyčerpanou a zohavenou.

Vracela se. Mysl ji nesla zpátky. Sféra bohů. Všude kolem zuřil boj. Oblohou létaly fialové a rudé blesky. Zemi pod nimi schvátila vichřice a uragány. Arinala pobila mnoho gronů. Hodně se jich ale díky bohu Satarovi dostalo právě do božské sféry. Krveprolití se zdálo nekonečné. Uvědomila si, že po svém boku cítí teplo. Darret. Bojovali společně, jako jedno tělo. Najednou měla pocit, že je všechno tak, jak má být. Jistota a síla ji zcela pohltily. Najednou to byla zase ona. Zase byla Válečnicí bohů.

Darrete...

Pak přišel největší souboj v jejím životě. Postavil se proti ní. Zab. Gron, který všechno způsobil. Nejmocnější, jakého kdy spatřila. Síla, která z něho sálala, nutila všechny ostatní ho následovat. To on učinil z otroků rebely. Zapříčinil všechna povstání proti královstvím. Vedl svůj lid k jedinému cíli. Ke svobodě.

A k pomstě.

Nesmiloval se ani jedinkrát. Zabíjel bez rozdílu. Ženy i děti. Kráčel neochvějně vpřed a za ním zůstávala pouze brázda mrtvol. Měla ho zastavit hned na začátku. Když měla ještě šanci.

Přesto tváří v tvář této hrozbě nepociťovala strach. Byla opojená adrenalinem a vlastní silou. Stále ještě měla zbytek své moci. Byla si jistá, že ho srazí na kolena.

Srazila. Ale málem ji to stálo život.

Rozsekl jí záda. Rozšklebená kůže odhalila maso a zalila ji krví. Porazila ho, ale nezbyla jí síla ho zabít. Darret ji odnesl pryč. Několik dní se schovávali v šedivé a chladné jeskyni, zatímco jí ošetřoval rány a udělal všechno proto, aby přežila. Kolébal ji v náručí a vyprávěl jí příběhy. Příběhy plné světla, radosti a naděje.

Pak se božská sféra začala hroutit.

Minulost se prolínala s přítomností. Arinala zamžikala do noční tmy. Kolem ní šeptal les. Na kůži ještě pořád cítila hrůzu, která ji tehdy před lety přepadla. Nevěřila, že se to skutečně děje. Sféra bohů nemohla být zničena. To nebylo možné.

Ledaže...

Ledaže byli bohové zničeni.

Všechno se rozpadlo. Z mraků sršely ohnivé koule. Rozdělily je. Navždy vyrvaly Darreta z jejího života. Vzpomínala si, že padala. Padala na zem.

A tehdy ji našla Saraneth.

Arinala zavřela oči.

Zůstala jsem sama.

****

Jak se Vám úvod líbil? :) Jak myslíte, že se Arinala vypořádá se svou samotou?

Budu moc ráda za vaše komentáře :)